Jak to jde - květen
Last updated: 21.10.2004 09:01:58

                 

 

7.5.2003
    Původně jsem plánoval přidat květen až po maturitě, ale události posledních několika dnů mě přinutily aktualizovat dříve. Vezmu to pěkně postupně.
    Čarodejnice ani První máj se tady neslaví, takže jsem musel jít normálně do školy. V pátek, 2.5. se ve škole konala velká akce - "Prom". Je to jakási taneční párty ve školní budově, kterou pořádají třeťáci. Je to asi tak důležitá událost, jako u nás věneček, přestože tady tomu ale nepředchází žádné taneční hodiny. Děvčata si koupí drahé šaty, kluci si musí na jeden večer půjčit smoking (tuxedo), jde se na večeři a jedna z hlavních věcí je pěkné auto. Spousta lidí si najme limuzínu, já, sestra a naši taneční partneři jsme ušetřili několik stovek Dolarů tím, že jsme vzali tátův Lexus. Po zábavě ve škole, která končila kolem půlnoci, se konal "Project Prom", akce organizovaná za pomocí rodičů a sponzorů v Bowlingové hale, spousta jídla, Coly a soutěží. Bylo to docela zábava.

    V sobotu jsme po pár hodinách spánku hráli ráno tenisový turnaj a odpoledne jsme vyrazili k jezeru, kde jsme zůstali do neděle a moc spánku si také nedopřáli. Spoléhali jsme na nedělní brzký odchod do hajan. No a teď už přichází to hlavní.
    V neděli večer jsem měl prezentaci pro asi 30 lidí v jednom kostele. Po 10 minutách se ozvaly ve městě sirény (nebezpečí tornáda) a my jsme se museli jít schovat do sklepa. Prezentaci jsem nedokončil a hned jak poplach skončil, všichni se rozprchli do svých domovů. To už tornádo pokračovalo někam za Monett a my jsme zjistili, že se "dotklo" země a to na okraji města, kde má moje rodina farmu s domem a garáž, kam jsme před tím schovali kabrioleta před bouřkami. Všichni (jak Ti, kteří to potřebovali, tak čumilové) vyrazili do ulic a tak jsme se k farmě dostali až asi za hodinu a půl (normálně to trvá pět minut). Co z ní zbylo uvitíde ve fotkách. Dům, který k farmě patří a který si pronajímá rodina jedné mojí spolužačky byl taky dost zničený. Vrata od garáže ležela na autě, stromy byly vyvrácené či zlomené, no prostě brutus. Naštěstí nikdo z lidí na farmě nebyl zraněn. Centrum Monettu nedotčeno, až na to, že v celém okolí vypadla elektřina, protože tornádo kompletně srovnalo se zemí i hlavní rozvodovnu na okraji města.
    Daleko horší situace byla v nedalekém okolí. Spousta domů byla kompletně srovnaná se zemí a nedaleké (cca 5 mil) městečko Pierce City vymazáno z mapy. Nakonec jsme já a ségra Erin asi do 4 do rána pomáhali jako dobrovolníci v místní nemocnici (pár kroků od našeho domu), kam byli přiváženi jak zranění lidé, tak lidé, kteří neměli v tu chvíli kde bydlet. Podle prvních zpráv ten večer si tornádo jenom v Monettu a Pierce City vyžádalo asi 10 obětí. V pondělí ráno, protože bez elektriky nebyla škola, jsme se sestrou už asi v 8 hodin vyrazili na farmu pomáhat odklízet. Bylo tam ale dost lidí a tak jsme jeli pomáhat do Pierce City, kde jsem také udělal pár obrázků a uvědomil si, že ta farma nebyla smůla, ale štěstí... Tady se můžete podívat na článek ze CNN a z iDnes. V šedém rámečku v článku ze CNN je náhodou výpověď paní, které jsme vyklízeli zbytky obchodu se starožitnostmi a vozili je do Monettu do skladu. Její manžel, John Archer, je totiž ségřin učitel na piáno. 
    V noci z pondělí na úterý se centrum města konečně rozsvítilo a my jsme šli v úterý do školy. Hodně studentů ale chybělo, protože pomáhali svým rodinám při opravách, popřípadě hledání věcí v troskách. Ještě teď nemá spousta lidí (když teda mají alespoň dům) elektřinu a vodu.
    A pocity? Docela brutus, co se dá říct. Ale na druhou stranu neuvěřitelná solidarita lidí. Co jsem napsal byl jenom suchý popis situace, atmosféra se strašně těžko popisuje. Každopádně to byl další z neuvěřitelných zážitků. Podívejte se na fotky a já brzo přidám něco nového, veselejšího.
Zdraví Michal 
30.5.2003
    Zadravím na konci května! Oproti očekávání není po maturitě klídek a spousta času, ale každý den se něco děje a tak nemám na doplňování stránek příliš času. Po dvou týdnech jsem se konečně dostal k tomu, abych napsal něco o maturitě a konci školy. 
    Poslední týdny před maturitou se konala spousta akcí, výletů, párty u učitelů doma apod.  Ve středu 14.5. jsme na sebe poprvé navlékli typické hábity a čepce, ve škole se totiž konala jakási bohoslužba maturantům zvaná "Baccalaureate". V pátek ráno se konal jakýsi nácvik večerní ceremonie s předáváním diplomů. Připomínám, že americká maturita není nějaká velká závěrečná zkouška jako u nás, ale každý, kdo ukončí čtvrtý ročník prostě dostane diplom. Je potřeba nezameškat víc jak 8 dnů ve škole a mít dostatečný počet kreditů, tedy úspěšně (lepší než F) absolvovaných předmětů. 
    Večer (pátek 16.5). se konala závěrečná ceremonie, tělocvičnu naplnili rodiče, příbuzní a známí více než 120 čtvrťáků. Celkem se sešlo kolem 2000 lidí. Po zahájení jsme ve dvou řadách slavnostně napochodovali a usadili se uprostřed tělocvičny. Následoval proslov ředitele, tří nejlepších studentů a představení vrchních 10% studentů (podle GPA, což je Grade Point Average, něco jako průměr za celé čtyři roky). Poté jsme pěkně po jednom vystoupili na pódium a z rukou prezidenta School Board jsme přebrali diplom. "School Board" se těžko překládá, u nás totiž existuje akorát rada rodičů. School Board je šest  volených lidí, kteří vládnou školám v daném distriktu. Ředitelé škol musí svou činnost podřídit rozhodnutím School Board. No a oním místním prezidentem je můj hostitelský táta, takže diplom jsem přebíral od něho.
    Pak už jen zbývalo přehodit střapec na čepici z levé strany na pravou, což je symbol odmaturování. Poté, co nám ředitel pogratuloval a oficiálně ukončil ceremonii, čepce letěly vysoko do vzduchu. Následovalo dlouhé focení se všemi možnými lidmi, hledání známých a příbuzných v davu, prostě dvouhodinový chaos. Škola byla pro čtvťáky ukončená, ostatní studenti chodili o týden navíc. 

Baccalaureate - já a Alisa Casper Baccalaureate - já a můj nejlepší kamarád Mark Noriega Po maturitě - já a Luke Rosebaugh

    Poté, co skončily oslavy (asi po 3 dnech) jsem začal od rána do večera pracovat na farmě mojí host. rodiny. Tornádo udělalo docela binec, takže je tam stále co na práci. Za chvilku odjíždím na celý víkend s host. tátou do Kansas City. Čekají mě památky, trocha politiky (jako vždycky :-)) a Baseballový zápas. Po návratu se budu chystat na výlet do Washingtonu D.C. (4.6. - 13.6.), pak napíšu poslední příspěvek na stránky, přidám nějaké ty fotky z cest a další informace si vyměníme v Liberci :-))) 
    Mějte se hezky!!!
Michal

 

Back Up Next

Úvod ] Missouri ] Jak se mám ] Postřehy ] Fotky ]  

 

               

Optimální rozlišení - 1024x768, minimálně 800x600.
© Michal Bachman, 2002-2004
Veškeré ohlasy prosím sem.