| |
Za tu krátkou dobu, co jsem tady, jsem si
již stihnul všimnout několika zajímavých odlišností od naší kultury a
taky od toho, co se u nás o Američanech tvrdí. Amerika je velká zem, berte
proto prosím tyto poznatky jako poznatky z Missouri, někdy z Monettu a někdy
dokonce pouze z rodiny.
První věc, které si na Američanech všimnete
je onen pověstný americký úsměv. Většina z nich se opravdu směje když
se seznamuje s někým novým - to my ale děláme taky. Není pravda, že se na
vás zubí každý, koho potkáte.
Další věc odlišná od očekávání je
obezita. Neřekl bych, že je tady o mnoho víc tlustých lidí, než u nás.
Spousta američanů se opravdu stravuje ve fast foodech, ale spousta z nich na
své zdraví a postavu dbá. Chodí do posilovny, do bazénu, běhat na trať.
Jako způsob dopravy tady však každý používá
auto. Podle mě tady připadá jedna motorka tak na 500 aut. Téměř nikdo
nechodí pěšky a už vůbec nikdo na kole. Protože tady nemůžu kvůli
pravidlům AFS řídit, byl jsem se dneska projet na kole. Jen tak, omrknout město.
Lidé koukají jako kdybych spadl z Marsu. Už jsme se se sestrou domluvili, že
na apríla, který se tady slaví podobně jako u nás, přijedeme do školy na
dvoukole, které mají v garáži. U nás by to nebylo nic moc, ale tady to je
jako kdybychom přijeli v Liberci do školy třeba na žirafě.
Viděl jsem v parku jednoho tlustýho chlápka venčit psa tím způsobem, že
seděl v autě, měl otevřený okýnko, z okýnka vedla šňůra směrem k zemi
a na ní byl uvázán malý pudlíček, který běžel za jedoucím autem. Dobrý
ne?
Další obrovitý rozdíl oproti očekávání
je škola. Na ni je ale vyhrazena speciální kapitola.
Většina Čechů to nechápe, ale žádná
z rodin, kterou jsem navštívil (asi 10), se nepřezouvá. Jeden z nich je v obýváku
třeba úplně bos a druhý v botách z venku. Prostě je nějaké přezouvání
vůbec nezajímá.
Zajímavou věcí je tzv. "Garage sale"
či "Yard sale". Rodiny se tady nezbavují nepotřebných věcí
postupně, ale jednou za čas, když už jsou dům, stodola i garáž plny nepotřebných
věcí, dají do novin inzerát na určitý den či dva, vystaví tu veteš na
zahradu, určí ceny a lidi chodící okolo či přicházející přímo za účelem
nákupu prostě koupí, co se jim líbí. Máma mi říkala, že naposled na tom
vydělala sto babek.
Po 11. září 2001 vyvěsila většina
Američanů do oken či na domy své vlajky. Na spoustě domů (včetně našeho)
vlají dodnes.
Někdy se u nás říká, že si Američani
zvou opraváře i na výměnu žárovky. Není to tak úplně pravda, ale dnes
tu například byla firma ořezat větve ze stromu. Je ale fakt, že opadané
listí už jsme si museli shrabat sami :-). Chtěl jsem si natáhnout do pokoje
kabel od telefonu, abych nemusel přenášet laptop kvůli Internetu dolů. Čekáme na někoho
od telefonní společnosti, aby tam dal rozdvojku a natáhnul kabel :-)))
Přidáno:
Když je amík hodně línej, nemusí vlastně
skoro nikdy vylézt z auta. Poštovní schránky jsou udělané tak, že se u
nich pouze zastaví autem a dopis se tam vhodí z okénka. U některých benzínových
pump může člověk zastavit na takovém speciálním parkovišti, stáhne okénko,
zmáčkne knoflík a přijde číšnice, která mu poté donese do auta i
objednané jídlo. O známém kině, kam člověk přijede autem a odkud se také
dívá snad ani mluvit nemusím, ale překvapilo mě vyzvedávání peněz v
bance. Zastaví se auto vedle banky, zase se zmáčkne knoflík, z automatu
vyjede takový válec (potrubní pošta), do něj se vloží např. šek s výplatou,
odešle se to tím potrubím do banky a za chvíli přijede ve válci obálka s
penězi. Opět ani pohyb zadkem. Další věc, která mě překvapila je utrácení.
Lidi jsou tady schopný utratit stovky dolarů za naprostý zbytečnosti během
několika minut, moje máma se ségrou jsou na to přebornice. Kus nabarvenýho
molitanu na halloween, který je opravdu použitelný jenom jednou, stojí 15
dolarů. Dneska si sestra koupila 3 stříkací pistole na baterky (nemusí se
pumpovat), protože stály jenom 3 dolary. Pochybuju, že je někdy použije...:-)
Do telefonu se zásadně nepředstavují, vždycky
řeknou pouze "hello". Jenom já jsem výjimka a dostal jsem nakázáno
říkat "Hello, this is Anderson's residence, Michal speaking". Jednou
se mi totiž stalo (bylo to v prvních pár dnech, co jsem tady byl), že jsem
se představil "Hello, this is Michal" a ten dotyčný to položil.
Nakonec se ukázalo, že to byl táta, který chtěl volat domů a myslel si, že
se dovolal jinam, protže si nevzpomněl, že mě má doma :-)
Spousta mladých kluků tady chodí
dobrovolně do armády. Celé prázdniny mají výcvik, ve škole
pak nosí celý rok uniformu, jsou za to placení a pokud jim je víc než 18
let, mohou být nasazeni. Docela hodně lidí se tady žení a vdává velmi
brzo, potkal jsem spoustu kluků, kterým bylo třeba čerstvě 19 a byli ženatí.
Je to zvláštní, mají manželku, dítě, ale pivo si koupit nemůžou.
  
[ Úvod ] [ Missouri ] [ Jak se mám ] [ Postřehy ] [ Fotky ]
| |
|
