| |
16.11.2002
Vítejte ve čtvrtém měsíci! :-)
Dneska jenom ve stručnosti pár zajímavých
věcí, které se tady odehrály za posledních několik týdnů.
Poslední den v říjnu se slaví v Americe
Halloween. Každý už o tom alespoň něco slyšel, připomínám, že narozdíl
od nás je to legrace, není to žádné vážné uctění památek zesnulých.
V současné době to probíhá tak, že si lidé vyzdobí své domy těmi
vydlabanými dýněmi a podobnými ozdobami. Cílem většinou je, aby dům
vypadal co nejstrašidelněji, což se v některých případech povedlo. Lidé
se potom večer převléknou do různých masek, zde už dýně není v žádném
případě podmínkou. Prostě to má být co nejsrandovnější. Moje americká
máma byla kráva :-) A pěkně strakatá...
Vyvrcholením je večer, který tak trochu připomíná
naše dopoledne o velikonocích. Převlečené děti chodí od domu k domu a
koledují o sladkosti. Říká se tomu "Trick-or-treating", to proto,
že děti říkají "Trick or treat!", což v podstatě znamená
"Buď nám něco dáte (treat), nebo Vám něco provedeme (trick)."
Chodí opravdu jen malé děti, nicméně my jsme se se studentským senátem,
který připomínám pomáhá nejen škole, ale celé komunitě, vydali
koledovat o jídlo v plechovkách. Akce byla předem ohlášena v novinách, takže
lidé měli konzerv hodně a my jsme tím pádem byli velmi úspěšní. Získané
jídlo jsme druhý den donesli do místní organizace, něco jako Červený kříž,
a ti ho dali nějakým chudým a potřebným lidem, to už přesně nevím. Každopádně
to byla legrace, občas jsme nějakou tu sladkost pro sebe získali taky...
Těsně po našich volbách se konaly volby
i tady. Byl to pouze jeden den - neděle. Volili se US senátoři, státní
poslanci a senátoři, různí pokladníci, soudci a také se hlasovalo o přijetí/nepřietí
asi 5 nových zákonů. Můj americký táta neskutečně pomáhal všem
demokratům, takže nebyl poslední týden před volbami vůbec doma. Ani já
jsem neunikl přípravám a montoval jsem dohromady cedule, z nichž některé
jsme dokonce instalovali ještě v sobotu večer. Cedule byly ve stylu volte
toho a toho, to je vše. Žádné sliby, jenom jméno a před ním
"Elect", popř. "Let's keep". Taky jsem u toho zažil jeden
dobrej tapas, se kterým se musím podělit. Zazvonil zvonek a nikdo nebyl doma,
tak jsem šel otevřít. Stála tam nějaká paní a začíná konverzaci:
"Tak co Rod?" "No to víte, pořád je někde pryč, zrovna jsem
mu tady smontoval hromadu těhlech "Ruby Vincent" cedulí. ", říkám
takovým tím tónem "zatracený cedule". A ta paní povídá:
"No díky, já jsem Ruby Vincent, těší mě." :-)
Volby ale nakonec dopadly pro demokraty
velmi špatně, protože prohráli snad všechno, co se dalo. Jean Carnahan,
která byla do té doby senátorkou a se kterou mám fotku, prohrála asi o
1% s republikánem Jimem Talentem. Zjistil jsem při té příležitosti,
že demokrati jsou sice socani, zato republikáni jsou zase příšerně konzervativní,
takže se těžko vybírá. Každopádně účast je nesrovnatelná s naší
obvyklou účastí, američané po volbách dostanou odznak s nápisem "I
voted." a jsou hrdí na to, že jim osud jejich měst, regionů, státu a národa
není ukradený, jako třeba 65% liberečáků...
Co se sportu týče, uskutečnilo se celostátní
setkání Cross Country běžců, zůčastnil se ho náš celý dívčí tým a
bohužel jen jeden kluk - ten první z našeho týmu. Závod se konal v
Jefferson City, hlavním městě Missouri, tak jsem se jel podívat. No akce to
byla opravdu obrovská, proběhlo 8 závodů, v každém 160 běžců. Holky
byly celkově čtvrté, což je obrovský úspěch, ale nejlepší je, že náš
Dusty Kime se umístil na prvím místě. Už vím, proč mě porážel :-)
Na wrestling jsem se nakonec nedal, po tom,
co jsem viděl, že tréninky trvají každý den 3 hodiny a že účelem je
protivníka nejen dostat na zem, ale pokud možno ho u toho i zranit, nějak
jsem si říkal, že to není něco, co bych chtěl dělat příští 4 měsíce...
Rodičům taky bylo posláno vysvědčení
za první čtvrtletí, je to akorát kus papíru, žádný oficiální dokument
jako u nás. Nascanoval jsem můj prospěch a je tady.
První dva uvedené předměty se neznámkují tradičním způsobem, ale pouze
P (passed) nebo F (failed). Ostatní podle klasické
stupnice.
Tak se mějte fajn a pište mi!!! Čus
Michal
30.11.2002
Nejsilnější školní zážitek posledních
čtrnácti dnů byl příběh, který jsem pracovně nazval "Cenzura".
Na hodině angličtiny probíráme Canterbury Tales, staroanglickou sbírku příběhů
od Geoffrey Chaucera. Je to takový ten rámcový děj nebo jak se to jmenuje, něco
jako Dekameron od Boccaccia (ten bychom tady stejně v životě v hodině číst
nemohli). No prostě poutníci putují a vyprávějí příběhy. Každá
skupina vyfasovala jeden příběh a měla ho přečíst, zpracovat a
prezentovat tak, aby to všichni ostatní pochopili. Protože mám přístup k
docela dobrému školnímu vybavení, zvolili jsme prezentaci formou filmu. Natočili
jsme tedy příběh na digikameru, na počítači jsem pak tu věcičku upravil,
přidal titulky, efekty a jak tomu u filmů bývá, i hudbu do pozadí. Vybral
jsem takovou agresivní píseň od jedné americké rockové skupiny, příběh
byl totiž o smrti. Ta píseň na to seděla nádherně. Přinesl jsem kazetu naší
angličtinářce, asi 22 leté absolventce nějaké baptistické univerzity. Když
mi řekla, že musí film nejdříve zkontrolovat, jestli neobsahuje žádný
alkohol ani sprostá slova, začal jsem tušit, že asi neprojde. Při natáčení
jsme si dávali pozor, flašku, ze které pily postavy v příběhu víno, jsme
museli schovat do papírového sáčku. Nebyl jsem si zcela jistý totální
"čistotou" vybrané písně, ale říkal jsem si co, je to jenom
hudba na pozadí. Výsledek cenzorky - "Žádná sprostá slova jsem tam
neslyšela, ale pro jistotu mi vytiskni slova písně z internetu." Učitelka
anglického jazyka neslyšela nic, ale chce se ujistit, hmm, našel jsem slova a
věděl jsem, že je konec. Třikrát se tam objevilo slůvko "shit",
to má váhu asi jako u nás "h...o". Moje argumenty typu:
"Ale vždyť sprostá slova jsou součástí jazyka.", "Do toho
filmu se to hodí." či "Čtvťáci už s největší pravděpodobností
tyhle slova někdy slyšeli" bohužel neobstály. Film dal hodně práce a
potěšen jsem nebyl. Nezbylo nic jiného, než film předělat. Asi si dokážete
představit, jak ďábelsky jsem se usmíval, když jsme video prezentovali a na
pozadí pěkně nahlas hráli Kabáti svoji píseň "D.... ty to znaj"
:-))) Mimochodem, písně, které se tady hrají v rádiu se musí lišit od CD
verzí vypuštěním všech sprostých slov.
Jsem rád, že jste přežili summit NATO,
že nikoho nenapadlo jít na balkón čistit vzduchovku a nesundal ho nějakej
sniper a že se u nás nikomu ze státníků nic nestalo. Hodně lidí se mě
mailem ptalo, jak celá událost probíhala ve zdejších médiích. Řekl bych,
že vzhledem k faktu, že tam byla i opička z Texasu, tak pozornost nic moc.
Když jsem se lidí ptal, jestli vědí, kde se jejich miláček nachází, říkali,
že netuší. Po mé nadšené odpovědi "V mojí zemi, na summitu
NATO!" se jich hodně zeptalo, co je to NATO. Ale pár lidí to postřehlo...
Poprvé jsem viděl Santa Clause už 18.11.,
studentský senát totiž uspořádal takovou akci pro důchodce nazvanou Golden
Age. Přišlo do školy asi 150 starších lidí, my jsme jim naservírovali jídlo,
zahráli si s nima Bingo apod. Pak přišel Santa, na můj vkus sice trochu
brzo, ale důchodci měli radost (a někteří byli evidentně zmateni
datem).
Oficiálně ale odstartovala Vánoční horečka
čtvrtečním Díkuvzdáním. Čtvrtek a pátek nebyla škola, slavilo se. Jak?
Ve čtvrtek měla naše rodina velkou (s prominutím) žranici v poledne s
jednou částí příbuzných, večer pak ještě větší s druhou částí. Ta
první byla v našem domě, byla to druhá větší akce v domě, kterou jsem zažil.
Při té první (setkání Supper Clubu - každej měsíc večeře pro všechny
u jednoho člena doma) bylo v našem domě asi 40 hostů a v pohodě se vešli.
To jsem odbočil, samozřejmě hlavním jídlem byl pečený krocan a pak různé
přílohy, sladké brambory (to je taková oranžová odrůda brambor), zelené
fazole a pak různé míchanice, které asi nemají český název, nakonec
spousta zákusků, no prostě je člověk plnej ještě druhý den. Pátek je ve
znamení nákupů. Většina obchodů má obrovské slevy a lidé vyráží
nakupovat na Vánoce. Kdo nechce přijít k úrazu, zůstane doma, silnice jsou
ucpané, v obchodech fronty na celý den. Tak jsem se byl radši v klídku podívat
v kině na novýho Jamese Bonda. Mimochodem, na to, že má město jenom 7000
lidí, je kino s pěti sály docela dost. Po dni Díkuvzdání už jsou samozřemě
všude světýlka, ozdoby, Vánoční písně, někteří lidé už mají stromeček...
Prostě šílenství. U nás to asi není ale o nic lepší, mám pravdu? Tady
mi to ale nějak nesedí, když přes den se dá ještě chodit občas v tričku...
Jo, ještě poslední věc, všichni kromě dvou lidí se mě ptali, jak se slaví
Díkuvzdání u nás... (Já doufám, že ještě nijak :-))
Mějte se, do Vánoc se ještě ozvu. Michal
  
[ Úvod ] [ Missouri ] [ Jak se mám ] [ Postřehy ] [ Fotky ]
| |
|
