| |
1.1.2003
Vítejte na stránkách v roce 2003!!! Na
konec roku se toho odehrálo poměrně hodně, takže vzhůru do toho!
Jelikož jsme do Arizony vyráželi již
21.12., Štědrý den se uskutečnil v pátek, 20.12. S vánoční atmosférou u nás to
mělo málo společného, prostě se uskutečnila "slavnostní" večeře
(slavnostní hlavně v tom, že jsme večeřeli všichni společně), pak jsme
se vrhli na dárky, které se v téhle rodině rozbalují tak, že se na to všichni
vrhnou a nastane "paralelní" :-) rozbalování, takže je za 5 minut
hotovo. Všichni si poděkují navzájem za dárky a rozprchnou se. Dědeček s
tetičkou do svých domovů, táta k TV, máma do kuchyně k myčce a já a
sestra ven rozloučit se s kamarády. Atmosféra Vánoc nic moc, sníh nebyl, mráz
nebyl, navíc
takovýto Štědrý večer. Nestěžuju si, jenom je to hodně jiné, ani bych
neřekl, že by to bylo jinak, kdybychom zůstávali doma. Každopádně následuje
ještě jeden Štědrý večer v Arizoně.
Před odjezdem byly trochu nervy, tak už to
bývá, ale nakonec jsme úspěšně vyrazili. Podle mých očekávání se předpokládaný
odjezd mezi šestou a sedmou ranní změnil v půl devátou, ale to už mě po těch
několika měsících vůbec nepřekvapuje. Nepřekvapilo mě ani to, že dodávka
praskala ve švech jako kdyby jsme se stěhovali, protože máma s sebou sbalila
hory naprosto zbytečných věcí. První den jsme to vzali přes Oklahomu a
kousek Texasu až do Nového Mexika, kde jsme přenocovali v motelu. Ráno jsme
odbočili z přímé trasy do Phoenixu a vydali se do hor po stopách první
atomové bomby. Zastávka v Los Alamos trvala asi 6 hodin, měl jsem dostatek času
prohlédnout si rodiště první atomové bomby. Když jsme odjížděli, začalo
sněžit, což nebylo zrovna nejlepší. Když jsme se dostali zpátky na mezistátní
dálnici do Phoenixu, byla totálně zasněžená, auta skákala do příkopů
jedno za druhým, takže jsme nakonec strávili několik hodin čekáním na zprůjezdnění
dálnice, pak jsme se stejně pohybovali krokem, takže jsme to asi ve 2 ráno
zapíchli na nejbližším parkingu pro kamiony a spali v dodávce (motely byly
totálně obsazené, protože v jízdě nepokračoval snad žádný šílenec).
Ráno jsme se (opět velmi pomalu) vydali směr Phoenix. Přestože takovéhle
sněhové bouře přijdou vždycky jednou za pár let, přišlo mi, že na to místní
silničáři nebyli v nejmenším připraveni.
S několika zastávkami u různých indiánských
památek jsme dorazli odpoledne do Phoenixu. Ve spleti šestiproudých silnic a
čtyřpatrových křižovatek jsme nakonec našli náš cíl, město Chandler,
které je ale ve své podstatě součástí Phoenixu (něco jako Vratislavice a
Liberec, v trochu větším měřítku :-)) Rodina, u které jsme bydleli, byla
mámy dcera z prvního manželství a její děti. Nejstaršímu synovi bylo 17,
takže jsme s ségrou díky němu poznali i život teenagerů velkoměsta :-)
První den byl podle očekávání ve znamení nákupů. Velké předvánoční
slevy lákaly, já osobně jsem vyčkal až na ty povánoční, které byly přímo
neuvěřitelné. Některé věci byly zlevněné třeba až na pětinu původních
cen, takže i já jsem si 26.12. při nákupech chvílema připadal jako
ženská :-) Ještě ale trochu zpátky, tradiční americké rozbalování dárků
25.12. ráno se z nějakých rodinných důvodů neuskutečnilo ani tady,
takže Štědrý večer připomínal více ten český (samozřejmě bez kapra
apod.). Já jsem dostal mikinu s nápisem a logem "Phoenix
Coyotes", cennou to výbavu na sobotní NHL zápas. Jedna odlišná věc v
dávání dárků - přestože je nosí Santa, darující není tajný jako u nás.
Zní to trochu nelogicky, ale i na štítkách na dárky, které se prodávají
v obchodě, jsou kolonky "For" a "From".
Během pobytu jsme byli navštívit noční
ZOO a taky "Biosphere 2" blízko města Tucson. Biosphere 2 je projekt
Columbia University a je to v podstatě největší živá laboratoř na světě.
Pod obrovskou soustavou skleníků se nachází snad všechny druhy vegetačních
pásem od pralesů až po pouště. Ve skleníkách je přesně simulováno příslušné
prostředí, účelem projektu je zkoumat vliv přibývající hladiny CO2 v
atmosféře a jeho vliv na rostliny a vůbec "předvídat budoucnost".
Sobota kralovala - v sedm hodin tamního času
začal NHL zápas mezi Phoenix Coyotes a Philadelphia Flyers. Já jsem seděl na
72$ sedadle asi 4 řady od skla na straně, kam útočili "Letci"
dvakrát. Kojoti nakonec vyhráli 4:0, byl to pro mě neuvěřitelný zážitek.
Nechyběly ani bitky na ledě, ani záverečná bitka mezi fanoušky kousíček
od nás. Tady je jeden postřeh, který snad platí na všechny Američany -
Američani milují bitky. Kdykoliv, kdekoliv, kromě Security Guards a rozhodčích
se nenajde nikdo, kdo by se nepřidal nebo aspoň nepovzbuzoval bojovníky...
V neděli jsme se museli vypravit na cestu
zpět. Klasika - plánovaný odjezd 7:00-8:00, Phoenix jsme opouštěli skoro v
poledne. Když jsme se dostali do národního parku Grand Canyon, nezbývalo moc
času do setmění. Přestože ve Phoenixu nikdy nesněží, pár set mil na
sever už byla zase kalamita. Nakonec se mi ale podařilo pořídit i pár fotek
z GC, i když viditelnost nebyla kvůli počasí nejlepší. Každopádně byl
ale Grand Canyon další úžasný zážitek. S menšími sněhovými problémy
(na interstate jsme viděli v příkopě asi 20 aut) jsme v úterý dorazili domů.
Bylo odpoledne a v Čechách v tu dobu už bouchala šampáňa. Celkem jsme na
našem malém výletu urazili okolo 3000 mil (4800 km) a strávili téměř 6
celých dní v autě.
Po návratu nastala příprava na
oslavy, máma s tátou odjeli někam na párty do Springfieldu, takže jsme se
sestrou a kamarády strávili Silvestra u nás doma. Ráno jsme museli trochu
pouklidit :-) a taky se musíme připravovat do školy, protože nám nikdo
(pokud nás nespasí sníh) ty dva dny volna jako v ČR nedá. Ohňostroje jsou
na Silvestra k vidění pouze ve velkých městech, tady jsem neslyšel jedinou
petardu nebo rachejtli. Ty si Američani nechávají na Den nezávislosti. Rozdíl
mezi oslavami (ať už narozenin, Vánoc, Silvestra apod.) je obrovský, ale
strašně těžko se popisuje. Nejde o způsob oslav, jde spíš o vážnost
oslav. Anglicky bych popsal zdejší oslavy jako "no big deal". Řekl
bych, že Češi berou např. příchod nového roku jako hodně důležitou událost,
aby ji mohli pořádně oslavit. Pro zdejší Američany je to změna v čísle
na konci data. Jasně že se to tady taky slaví hodně, ale prostě ta celková
atmosféra okolo z toho dělá událost méně vážnou. Ani se mi proto nějak
nezdá, že jsou Vánoce a Nový rok za mnou. Je to období, kdy se má studentům
nejvíce stýskat po domově apod., vypadá to, že jsem to přežil :-)
V popsaném období jsem nafotil asi 230 snímků,
tak jsem vybral pár nejlepších a dal je do fotek. Nezbývá než popřát všem
ještě jednou všechno nejlepší v novém roce a slíbit, že se zase časem
objeví na stránkách něco nového.
Michal
  
[ Úvod ] [ Missouri ] [ Jak se mám ] [ Postřehy ] [ Fotky ]
| |
|
