Last updated: 21.10.2004 09:01:58

8.9.2002

    První desetina mého "výletu za poznáním :-)" je u konce a já jsem se po dlouhé době opět dostal k aktualizaci stránek. Především děkuji všem, kteří mi napsali email. Přichází spousta kladných ohlasů na stránky, doufám, že se Vám budou líbit i nadále, přestože na ně není tolik času a taky už mi tady přijdou všechny věci takové normálnější. Stále je ještě ale o čem psát, téměř každý den se vracím domů s alespoň jednou poznámkou, co přidat na stránky.

    Začnu asi školou, která mě tady provází, ostatně jako kohokoliv jiného, od rána až do večera. Docela jsem si zvykl na režim i na to, že si s lidmi o přestávce moc nepopovídám. Člověk se opravdu soustředí akorát na vlastní přesun. Předměty jsou docela v pohodě, i obávaná angličtina se dá zatím jakž takž zvládnout. Jediné, co mi trochu vadí, jsou tzv. Journals či Prompts. Na začátku každé hodiny Angličtiny a ekonomie musíme napsat stránku A4 na zadané téma, většinou něco jako "Hrdina je podle mě ten, kdo...(soutěž: Kdo uhodne první o kom jsem psal. Vsázím, že to bude Nikola :-))" nebo "Popiš situaci, kdy jsi musel čelit možnosti prohry a jak si ji řešil" atd. Co je ale nejhorší, že já stihnu napsat tak 5 řádků a je konec, dodělávám to doma, sbírají se vždycky v pátek. Takže taková pořádná anglická slohovka každý den. 

    Jinak učitelé jsou vesměs velmi příjemní, naprosto bez problémů. Vztah žáka a učitele je jiný než u nás, ale to se těžko popisuje. Všichni učitelé se řídí heslem "Jsme tu pro vás." Na druhou stranu, mají respekt ze strany žáků, to proto, že osobně nepotřebují, aby žáci dělali domácí úkoly, poslouchali nebo chodili včas, je totiž žádné body netrápí. Podle mě mají o moc víc práce doma, než učitelé u nás. Ty hromady papírů, co jim každý den odevzdáváme jako práce z hodin + domácí úkoly, to je asi dobrá opravovačka. Podle mých informací se tady učitelský plat pohybuje okolo 40 000 dolarů ročně.

    Ve školní jídelně je možno zakoupit jak snídaně, tak obědy. Nikdo tady ale nevyváří, jako u nás. Buď Hot-Dog, nebo hamburger, nebo variabilní oběd, to je ale buď kousek pizzy nebo špagety nebo něco mexického a dost často se to opakuje, takže to moc různorodé taky není. U oběda probíhá jediná společenská konverzace mezi studenty, je tedy poměrně důležité, kam se člověk při prvním obědě posadí, protože se většinou během roku komunita u stolu moc nemění. Já většinou sedím s lidmi, které jsem znal z akcí ještě před otevřením školy. Je to docela v pohodě, pravidelně čelím zajímavým dotazům jedné slečny, patrně zeměpisně nejzdatnějšího jedince v celém městě. Ví totiž, že jsem z České republiky a zná Prahu... Pomalu se tak dostávám k tématu, na které se mě někteří ptali v emailu a které jsem slíbil...

    Jako všude na světě, jsou tady lidé inteligentní a bystří, je tady ale taky docela hodně, řekl bych přímo spousta, řepáků. To tady nemá nic společného se zeměpisnými znalostmi, to jsem si jenom nemohl odpustit poznamenat, že i v Americe jsou totální paka (kdo by to byl řek, co? :-)) Za ten zeměpis zase až tolik nemůžou, protože se prostě ve škole neučí. Když už se dozví něco zeměpisného, tak pouze o USA. Mimochodem, cizí jazyk se tady začínají učit až v prváku, takže když hodně chtějí, tak mají po absolvování střední školy 4 roky jednoho cizího jazyka. Ale k věci. Většina lidí, které jsem potkal zhruba ví, že moje země je někde v Evropě, blízko Ruska. Málokdo ví, že se jedná o Českou republiku, většina lidí si myslí, že je to Československo. Ptají se, jaký je mezitím rozdíl, když je opravím. Někteří dokonce nemají Československo rádi, protože museli ve školce spelovat "Czechoslovakia" :-) Celkem dva lidé věděli, že jsme se rozpadli, většina ví, že nejsme komunistický stát, ale potkal jsem se i s lidmi, kteří se mě ptali, jestli jsme součástí Sovětského svazu či jestli u nás není válka. Většina si nás představuje jako ubohou špinavou chudou zemi (nebudu rozebírat, jak daleko jsou od pravdy :-)), poslední obrázky viděli před 10ti lety  (a pak při povodních). Ve školní knihovně je publikace Prague z roku 1969, takže jestli je tohle jejich nejaktuálnější čtení, tak se nedivím. Pak mi taky není jasné, proč se mě každý ptá jestli jezdíme vlevo. Opravdu téměř každý. 

    Zpátky do školy. Nemají třídní knihy jako my, ale učitel na začátku hodiny napíše na kousek papíru kdo chybí a pověsí to zvenčí na dveře. Někdo každou hodinu chodí a lístky sbírá (nebo opisuje), takže veškeré omluvenky se nosí do ředitelny. Jinak to ani nejde, protože neexistuje třídní učitel. Karisbloky mají 3 díry místo 4 jako u nás, takže jsou nekompatibilní... Čtvrtá hodina trvá vždy místo 50ti 65 minut, protože posledních 15 minut se v každé třídě zapíná televize se zprávami ("Channel 1"). To se mi docela líbí. Jinak styl výuky je opravdu veden k vyhledávání informací místo šprtání, v ekonomice například kupujeme jakoby auto, za domácí úkol obvoláváme pojišťovny a různé další instituce, v hodině vyhledáváme na internetu informace a tak. Je to docela zábava, neříkám, že je to lepší než u nás, protože jsou zase věci, které jim v hlavě chybí a které bych považoval za docela užitečné. 

    Jeden zajímavý zvyk je používání tzv. Kleenex ubrousků místo papírových kapesníků. V domě máme krabici v každém pokoji a ve škole je v každé třídě. Je to jakási povinnost mít je všude. Prostě studenti smrkají do ubrousků, které si vezmou ve třídě. Spousta jich to ale nedělá, při poslední písemce z matiky střídavě popotahovalo 10 lidí, to se potom člověk špatně soustředí...:-) 

    Jinak ve volném čase jezdíme k jezeru, vyzkoušel jsem si jízdu na "wakeboardu", což je takový vodní snowboard, ke stažení je 20s video mého prvního úspěšného pokusu. Jinak jsme jezdili na různých druzích nafukovacích duší a dalších věcí, které tahá člun. Je to docela zábava. Taky jsem byl dneska zkusit golf, moc mi to nešlo. Ráno jsem měl první Cross Country závod, taková příprava na skutečné závody. Celkem to šlo, čas 21:00 (3,1 míle). Včera večer se odehrál první domácí zápas v americkém fotbale. Je to obrovská událost, celé město se sejde na stadion, škola má svoje roztleskávačky a všechno, co k pravému zápasu patří. Fajn atmosféra...

    Přidal jsem něco do zvyků o americké lenosti a podobně, tak se tam koukněte, nějaké nové fotky se také objevily. To je asi vše, těším se na emaily s dotazy!!!

21.9.2002

    Ahoj, opět se hlásím ze zámoří. Před deseti dny jsem zažil výročí atentátu, bylo to docela působivé, všude v Americe probíhaly ceremoniály a taky se o tom mluvilo od rána do večera v médiích. Při té příležitosti jsem také zjistil, že je přímo uzákoněno, že všichni ve škole přísahají věrnost státu každý týden. Z rozhlasu se ozve něco jako "prosím povstaňte", všichni upnou oči na vlajku, která visí v každé třídě a společně s rozhlasem odříkají takovou formulku, která se jmenuje Pledge of Alligiance:

“I pledge allegiance to the Flag
of the United States of America
and to the Republic for which it stands,
one nation under God, indivisible,
with liberty and justice for all.”

    Ve škole všechno pokračuje poměrně bez problémů, pár testů už je za mnou, ale opravdu to zas tak těžké není. Vzhledem k tomu, že to je v podstatě jedna škola pro lidi s velmi různými schopnostmi, něco jako učňák a gympl dohromady, nedá se podle mě očekávat nějaká velmi vysoká obtížnost. Jednou ze zajímavostí pro mě je testování. Jak už jsem možná někde psal, snaží se tady prosadit rovnou příležitost pro všechny za každou cenu a zároveň předejít jakémukoliv posměchu či něčemu podobnému a proto testy jsou zásadně písemné, žádné zkoušeni u tabule. Známky se neříkají nahlas, učitel ani nesmí říct před třídou bodové ohodnocení jiného studenta nahlas jako u nás. Na angličtině jsme dostali povinnou četbu na základě počítačového testu slovní zásoby, který určil obtížnost knihy. Museli jsme si vybrat tzv. AR knihu, nevím co to znamená, každopádně AR knihy jsou rozdělené právě podle obtížnosti a hlavně na ně existují testy, takže vždycky, když někdo dočte knihu, dostane test a za něj body. Musíme přečíst 4 za rok, to snad nebude tak hrozné.

    Zúčastnil jsem se aukce a nemohl jsem uvěřit svým očím. Prodávaly se tam věci z domu, kde asi někdo umřel a neměl dědice nebo to prodávali dědicové, to nevím, každopádně tam byly tisíce kousků naprosto nepoužitelného harampádí, které lidi kupovali za neuvěřitelné sumy. Možná, že některé věci měly sběratelskou hodnotu, ale určitě ne víc než tři věci z tisíce. Posuďte sami na fotkách ze září.

    V rodině už jsem se zabydlel úplně a největší pokrok jsem zaznamenal ve výchově domácích zvířat. Ani nevím  proč, ale kočky už se bojí nahlédnout do mého pokoje, natož tam vkročit :-)))

    Už jsem běžel dva závody Cross Country, časy 19:31 a 19:14, to není nejhorší. V druhém závodě (na domácí půdě) jsem dokonce získal medaili. Tu udělovali prvním 20. Já jsem byl 14 z 80 a náš tým byl celkově druhý, což je docela velký úspěch pro náš jinak velmi chabý spolek.

    Taky mi psala Iva, která se mnou letěla z Prahy do Chicaga a pak pokračovala do Minnesoty, že tam u ní škola tak obtížná a striktní není a taky že lidé hodně vědí o ČR. Proto opravdu neberte mé informace jako "informace o celých USA".

    Mějte se a občas mi napište...

30.9.2002

    Pomalu se blíží čas, kdy přibude další rubrika, s největší pravděpodobností nazvaná "Jak to jde - říjen". Proto se s Vámi podělím o několik zážitků z druhé poloviny září. 

    Vezmu to opět pěkně popořadě a začnu zase školou. Dostali jsme totiž tzv. "Mid-Quarter" hodnocení, což je, jak název napovídá, v postatě vysvědčení za první osminu roku. Vedu si docela dobře, jediná Angličtina se stupněm A- vymyká ostatním áčkům.  Co se slavného běhání týče, není to také nejhorší, už jsem se dvakrát dostal do první dvacítky (13. a 15.), což jsou medailové pozice. Časy se taky víceméně zlepšují.

    Od té doby, co si mě moje rodina vyzvedla, jsme téměř po dvou měsících seděli poprvé všichni čtyři v autě a vyrazili na rodinný výlet. Bylo to minulou neděli, jeli jsme se podívat do nedalekého zábavního parku nazvaného Silver Dollar City. Obrovská plocha je kromě spousty atrakcí narvaná stánky s různými věcmi, většinou jídlem, suvenýry a nejvíce takovými těmi nepotřebnými věcmi, které se různě vystavují, ale které také lidé nejvíce kupují. Ne nadarmo tudíž říkají onomu parku radši "Steal Your Dollar City". Mě se to tam docela líbilo, akorát jsem si vybral špatné pořadí atrakcí, šel jsem na jednu vodní, pak jsem ale musel  v podstatě celý den chodit s mokrým zadkem :-)

    Minulý týden byl celkem fofr, celá škola se totiž připravovala na páteční akci zvanou Homecomming. Koná se jednou za rok a jejím základem je domácí zápas školního fotbalového týmu. Připomínám, že slovo fotbal znamená americký fotbal, náš fotbal je tady "soccer". V pátek přes den se vyzdobí škola. Toho jsem se jako člen studentského senátu taky zúčastnil. Trochu nám to zkomplikovali policajti, kteří užitím své inteligence vydedukovali, že se asi mládeži zachtělo večer požít nějaké ty drogy a tak vpadli do školy se cvičenými psy a provedli tzv. "Lock down". To znamená nejen, že nikdo nesmí opustit budovu ani jít dovnitř, ale všichni lidé musí zůstat v místnosti, kde se právě nacházejí. Bez výjimek. Pak projdou celou školu i parkoviště a nechají psíky vykonat jejich práci. Občas se najde někdo, koho nakonec zavřou, ale vzhledem k tomu, že lock down není nic neobvyklého, většina studentů do školy drogy nenosí.     

    Poslední hodinu se koná takový obřad v tělocvičně. Fotbaloví hráči korunují královnu Homecommingu, kterou si předem zvolili, pak jsou tam zvolené dívky po jedné z každého ročníku, roztleskávačky předvádějí své nacvičené kousky na večerní zápas a do toho všeho hraje školní kapela. Po skončení této akce se všichni přesunou do centra města, které je uzavřeno kvůli průvodu. Ten tvoří pochodující kapela, za ní následuje tzv. "float". Float je v podstatě přívěs, na kterém se normálně vozí sláma. Každý ze čtyř ročníků má svůj přívěs vyzdobený k danému tématu, většinou vítězství ve večerním zápase. Studenti pracují na výzdobě svých přívěsů celý týden po večerech. Já jsem se tam taky strávil několik hodin lepením plamínků na přívěs, tak mě potom docela překvapilo, že se použije akorát na několikaminutový průvod. 

    Následuje večerní zápas, před kterým se ještě oficiálně korunuje královna Homecommingu před celým stadionem. Protože hráči se připravují na zápas, korunovaci provádějí "civilisté". Asi už někteří, kteří mě znají, tuší, že bych to nebyl já, abych nebyl zase do něčeho zamontovanej, takže královnu jsem prosím korunoval já. To jsem ale dostal za úkol, nebyla to moje vina. Ale alespoň jsem použil kvádro když už jsem si ho s sebou bral. 

    Po zápase, který letos náš tým bohužel prohrál, následuje "Dance" ve škole. Není to ani ples ani disco, něco mezi. Téma letošního tancování byli kovbojové a tak. Většina lidí se podle tématu oblékne, opatřil jsem si nějaké věci a po dvou hodinách tancování v takových těch špičatých kovbojských botách na podpatcích mě pěkně bolely nohy. Je dobré, když se tam jde v párech, něco jako u nás taneční, prostě je potřeba partner na tancování. Kluci většinou zvou holky, to jenom tak na vysvětlenou k té slečně vedle mě na fotce :-))) Tu jsem si náhodou ale vybral proto, že věděla, kde je Česká republika... :-) Kluci si pak většinou přijednou pro holky autem, ehm, asi tušíte, jak to bylo v mém případě...:-( Hráli jak country (kterému už kvůli totálnímu zblbnutí říkám cross country), tak techno, pop music, rep a tak, vzhledem k tomu, že nejsem moc velkým fanouškem tancování a už vůbec ne na pop music, docela jsem se těšil na půlnoc, kdy zábava skončila.

    V sobotu časně ráno jsem vyrazil k asi 3 hodiny jízdy vzdálenému kempu u jezera na AFS soustředění. Moc jsem se tam netěšil, protože jsem tušil, že budu celé dva dny poslouchat poměrně nudné věci týkající se školy, rodiny, kamarádů, pravidel a tak. Nudné proto, že jsme to slyšeli jednou doma, jednou po příjezdu v St. Louis, několikrát četli v příručkách a teď zas. Bohužel jsem tušil správně. Celkově to ale bylo super, protože tam bylo asi 30 lidí z asi 25 různých zemí (Němky byly v převaze ), takže jsem si pokecal s Japoncema, se Švédkou, Dánem, Paraguajcem, Thajcem (jak se řekne obyvatel Thajska? :-)) a dalšími a zjistil jsem spoustu zajímavých věcí. Asi nejdůležitější věc, kterou jsem zjistil, bylo to, že nikdo z nich nemá tady v americké škole tolik přísných pravidel jako já. Můžou třeba nosit na zádech tašky a tak. Takže Monett je spíš taková výjimka. Pak jsem si konečně uvědomil, proč se říká, že "pije jak Dán" - tam se totiž může konzumovat všechen alkohol od  15 let!!! Do třetice, bylo tam děvče, které říkalo, že je z "Republica Georgia". Připadal jsem si jako naprostej tupec, protože jsem neměl ani tušení, ve kterém světadíle to je, nikdy před tím jsem to neslyšel. Až doma jsem zjistil, že zas tak tupej nejsem, my té zemi říkáme Gruzie :-)

    Tak jo, jsem rád, že jste se dočetli až sem, nashledanou (spíš napsanou/načtenou) v říjnu...

[ Úvod ] [ Missouri ] [ Jak se mám ] [ Postřehy ] [ Fotky ]

Optimální rozlišení - 1024x768, minimálně 800x600.

© Michal Bachman, 2002-2004

Veškeré ohlasy prosím sem.