Last updated: 21.10.2004 09:01:58

Nobelovo zdraví a jeho zájem o medicínu.

 Ve své závěti z 27. listopadu 1895 Alfred Nobel uvedl, že jeho obrovský majetek by měl být věnován do fondu, který bude rozdělen na pět částí a použit na ceny za fyziku, chemii, literaturu a mír. Jedna pětina však má být také udělena osobě, jež "učinila nejdůležitější objev v oboru fyziologie nebo medicíny." Královský lékařský institut (The Royal Caroline Medico-Surgical Institute) ve Stockholmu, dnes the Karolinska Institute, byl pověřen úkolem vybrat vítěze této ceny.

 Co vedlo Alfreda Nobela k zavedení ceny za fyziologii a medicínu? Bylo to kvůli jeho vlastním zdravotním problémům, nebo se jen vážně zajímal o vědecké problémy v této oblasti?

 A proč si vybral zrovna Královský lékařský institut (Royal Caroline Medico-Surgical Institute) v době, kdy existovaly starší a více zaběhnuté fakulty na univerzitách ve městech Uppsala a Lund? Měl snad osobní styk s institutem? A jak institut reagoval na závěť a na úkol udělovat ceny za fyziologii a medicínu? Přispěl Alfred Nobel na lékařský výzkum ještě jinak? Odpovědi na tyto otázky se skrývají v následujících řádcích. 

Alfred Nobel a jeho zdravotní problémy

 Většinu svého života strádal Nobel díky bídnému zdravotnímu stavu. Stěžoval si na zažívací potíže, bolesti hlavy a na občasné deprese. Už v období svého mládí strávil Alfred Nobel několik týdnů na ozdravných pobytech. Jeho první lázeňské léčení se uskutečnilo v roce 1854, a to ve Františkových lázních v Čechách. Velmi ho ale nudil nedostatek činností na ozdravných pobytech. Nobel nebyl vůbec ohromen léčením v lázních, které se sestávalo z koupelí, odpočinku a pití zdravé vody.

 Před koncem života trpěl Alfred Nobel srdeční chorobou s návaly prudkých bolestí (angina pectoris). Skutečné příčiny jeho zdravotních problémů v mládí nejsou zcela jasné, můžeme však předpokládat, že byl jednoduše přepracovaný a silně stresovaný. Často se cítil sám a bez přátel. Trávil dlouhé hodiny v laboratoři, kde pracoval s jedovatými chemikáliemi v primitivních podmínkách. Zároveň také udržoval písemné styky s továrnami, bankami a spolupracovníky. Hodně cestoval a neměl vlastně ani domov. V jednom ze svých dopisů napsal:

  "Můj domov je tam, kde pracuji, a já pracuji všude."

 Výbuchy v jeho továrnách, někdy s mnoha oběťmi a odporem veřejnosti, stejně jako problémy se zákony ohledně patentů a právní procesy na ochranu jeho patentů, se staly dalším

 břemenem. Osmdesátá léta a začátek let devadesátých znamenaly období častých depresí. Navzdory tomu však ukázal Nobel svou houževnatost a pokračoval ve své práci. Během posledních let života se stával veselejší a plánoval si omezení obchodních povinností a aktivit, spojené s návratem do Švédska. Nakonec byl ale raněn mrtvicí a zemřel v San Remu ve dvě hodiny v noci, 10. prosince 1896.

Nobelův zájem o psychologii a medicínu

 Nobelův zájem o psychologii a medicínu byl přísně vědecký. Ve svých laboratorních poznámkách měl často nápady, které by měly být testovány „na zmírnění nebo léčení chorob.“ Zajímal se o anestézii a sepisoval látky a alkoholy, které mohou být použity pro tento účel. Uvažoval také o nitrožilním vpravování anestetik jako náhradě za éter a chloroform, jež byly v jeho době běžně užívány.

 Objevitel nitroglycerinu, Ascani Sobrero, zjistil, že vystavování se účinkům této chemikálie může způsobit těžké bolesti hlavy. Alfred Nobel, který strávil mnoho času experimentováním s touto látkou, musel na tento jev přijít později, když byl nitroglycerin vyráběn na průmyslové úrovni a lze předpokládat, že byl velkým zdravotním problémem i pro jeho spolupracovníky. Na druhou stranu je ale nitroglycerin v některých situacích účinným lékem. Lauder Brunton, významný britský lékař, učinil v roce 1867 poznatek, že organické nitráty jsou dobré pro uvolnění bolestí při angině pectoris. Když v roce 1890 doporučili Nobelovi jeho lékaři nitroglycerin jako lék pro jeho srdeční chorobě, odmítnul.

  Alfred Nobel v dopise Ragnaru Sohlmanovi, 25. října 1896:

…a český překlad (Nobel zde označuje nitroglycerin jako „NG/1“)

„Kvůli srdečním potížím budu muset zůstat v Paříži ještě několik dní, dokud se lékaři nedohodnou na mém okamžitém léčení. Předepsali mi vnitřní užívání NG/1 ! Nazývají ho Trinitrin, aby nepolekali chemika a veřejnost."

 Nitroglycerin se nyní používá jako lék na anginu pectoris více jak 100 let, aniž by někdo dříve znal mechanismus jeho působení. Díky práci třech vědců (Robert Furchgott, Louis Ignarro a Ferid Murad), kteří si v roce 1998 rozdělili Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, víme, že nitroglycerin uvolňuje oxid dusnatý (NO), známý plyn znečišťující ovzduší. Má vliv na vnitřní povrch cév. Výsledkem je rozšíření cév umožňující lepší proudění krve. Zlepšená cirkulace znamená více kyslíku pro srdeční sval a bolest se utiší.

Alfred Nobel a the Royal Caroline Medico-Surgical Institute

 Abychom porozuměli, proč byla většina lidí, žijících v akademickém světě, překvapena Nobelovým rozhodnutím svěřit rozhodování o cenách za fyziologii a medicínu do rukou Karolinska Institutu, musíme nejprve zabrousit do jeho historie. Carolinska Medico-Surgical Institut, jak se nazýval v té době, vznikl v roce 1810 splynutím malé lékařské akademie a obchodní školy chirurgické, kde byli holiči vyučováni, jak provádět amputace. Švédsko právě prohrálo válku s Ruskem a byla tudíž zoufalá poptávka po vojenských lékařích. Institut nedosáhl prestiže lékařských fakult na univerzitách ve městech Uppsala a Lund a ještě když psal v roce 1895 Alfred Nobel svou závěť, neměl institut práva na zkoušení všech předmětů a studenti museli některé zkoušky absolvovat na univerzitě Uppsala. Navíc byl institut ještě sužován vnitřními konflikty a někteří profesoři z Uppsala univerzity doporučili institut uzavřít a soustředit veškerou výuku medicíny na jejich univerzitu. Jedna věc, kterou však institut Nobela, praktického chemika, přitahoval byla výuka lékařů založená skutečně na přírodních vědách, což se dělo díky dvěma vědcům, otcům institutu. Byli jimi Jöns Jacob Berzelius a Anders Retzius. Berzelius byl uznávaný chemik, který prováděl analýzy složení tělesných tkání a tekutin, obor později známý jako "zvířecí chemie", dnes biochemie. Retzius, učitel anatomie, zase studoval buněčné složení tkání pomocí mikroskopu. Ostatní lékařské fakulty však byly založeny na nekonečných teoretických diskusích o souvislostech mezi nemocí a hříchem.

Sten von Hofsten a Johan Erik Johansson

 Alfred Nobel byl v osobním kontaktu s představiteli institutu. Jeden z nich byl Dr. Sten von Hofsten, pediatr a pomocný profesor v Karolinska institutu. Byl překvapen Alfredovým zájmem o biologii a fyziologii a o těchto tématech vedli dlouhé diskuse.

 V roce 1890 se setkal von Hofsten s Alfredem Nobelem v Paříži a zjistil, že má opravdu vážný zájem o lékařské vědy. Nobel vyslovil svoje přání seznámit s mladým švédským dobrým fyziologem, se kterým by mohl pracovat, čí dokonce realizovat mnoho svých originálních a důmyslných nápadů z oboru fyziologie, které se rodily v jeho vynalézavém mozku. Von Hofsten zprostředkoval návštěvu Nobelovy laboratoře ve městě Servan nedaleko Paříže mužem jménem Johan Erik (Jöns) Johansson. Tam společně s Nobelem pracovali 5 měsíců na krevní transfuzi. Hlavní příčinu neúspěchů viděl Nobel v rychlých změnách ve složení krve, je-li mimo tělo. Tvrdil proto, že musí být transportována přímo z cévy do cévy. Hadičky zhotovené z boraxu a sodíku byly pro tyto účely částečně vhodné, protože měly omezit ničení krevních částic. To se pochopitelně odehrálo ještě před vyřešením problému krevních skupin a tudíž z tohoto nápadu nic nevzešlo.

Nobelova závěť a the Royal Caroline Medico-Surgical Institute

 Když byla v roce 1896 otevřena Nobelova závěť, byla zpochybňována některými jeho příbuznými a v době, kdy byly sepisovány předpisy Nobelovy nadace (the Nobel Foundation), bylo její přené znění podrobeno detailnímu zkoumání. The Royal Caroline Medico-Surgical Institute byl reprezentován rektorem, který se jmenoval Count Mörner. Na fakultě byl názor rozdělen. Někteří členové váhali nad zapojením institutu do této otázky, dokud nebudou vyřešeny pohledávky příbuzných. Jöns Johansson, v té době profesor v Karolinska institutu, se aktivně účastnil sporu. Jako jediný člen fakulty, který s Nobelem pracoval a znal jeho zájem o medicínu, hrál důležitou roli v ustanovení konečných pravidel. Po jistých zvažováních a kompromisech byl pojem "obor fyziologie nebo medicíny" rozuměn jak z teoretické, tak z praktické stránky. To umožnilo instituci, udělující ceny, značnou volnost při svém vlastním vysvětlení. Později byly tedy ceny udělovány za teoretické vědy i klinickou praxi. Ve skutečnosti bylo vysvětlení vcelku velkorysé a obsahovalo témata, sahající od psychologických věd o chování člověka po genetiku rostlin.

Další příspěvky lékařskému výzkumu

 Dar, který Alfred Nobel věnoval lékařskému výzkumu ve své závěti však nebyl první. V roce 1890 věnoval 50000 Švédských korun Royal Caroline Medico-Surgical Institutu, aby založil fond na památku jeho matky Andrietty Nobel. Záměr fondu byl podporovat výzkum "ve všech odvětvích medicíny a umožnit používat plody tohoto výzkumu pro výuku a v lékařské literatuře."

 Alfred Nobel také podporoval lékařský výzkum v Rusku, kde vyrůstal a studoval. Kolem roku 1894 obdrželi finanční podporu pro své průzkumy i ruští psychologové I.P.Pavlov a M. Necki.

 Nahoru

 Význam obrázků se zobrazí po umístění kurzoru na příslušný obrázek.

Přeloženo z materiálů na stránkách www.nobel.se. 

Pozn.: Kvůli obtížnému skloňování cizích jmen jsou některá uvedena v závorkách v 1. pádě. 

[ Život a práce ] [ Život a filozofie ] [ Závěť ] [ Celá závěť ] [ Zdraví a zájem o medicínu ]

Optimální rozlišení - 1024x768, minimálně 800x600.

© Michal Bachman, 2002-2004

Veškeré ohlasy prosím sem.