Last updated: 21.10.2004 09:01:58

Život a práce Alfreda Nobela

Alfred Nobel se narodil ve Stockholmu 21. října 1833. Jeho otec Immanuel Nobel byl inženýr a vynálezce, stavěl mosty a budovy ve Stockholmu. Ve spojení s konstrukční prací experimentoval také s různými technikami odstřelování skal. Alfredova matka, Andrietta Ahlsell, pocházela ze zámožné rodiny. Ve stejném roce, kdy se narodil Alfred Nobel, byl jeho otec kvůli neúspěchům v konstrukční práci, způsobených ztrátou lodí se stavebním materiálem, přiveden ke krachu. V roce 1837 opustil Immanuel Nobel s rodinou Stockholm, aby začal nový život ve Finsku a Rusku. Aby finančně podpořila rodinu, otevřela Andrietta obchod s potravinami, který přinášel skromné příjmy. Mezitím byl ale úspěšný Immanuel Nobel s jeho novým podnikem v St. Petěrburku v Rusku. Otevřel si továrnu, kde začal vyrábět výzbroj pro ruskou armádu. Přesvědčil také cara a jeho generály, že námořní miny by mohly být použity na zneškodnění nepřátelských lodí hrozících městu. Námořní miny, navrhnuté Immanuelem Nobelem, byly jednoduchá zařízení skládající se z ponořených soudků naplněných střelným prachem. Ukotveny pod povrchem Finského zálivu spolehlivě zabránily Britskému královskému loďstvu dostat se na dostřel St. Petěrburku během Krymské války (1853 - 1856). Immanuel Nobel byl také průkopníkem výroby zbraní a navrhování parních motorů. Díky úspěchu tohoto obchodního a průmyslového odvětví mohl Immanuel Nobel v roce 1842 přestěhovat svou rodinu do St. Petěrburku. Tady bylo jeho synům poskytnuto základní vzdělání soukromými učiteli. Výuka zahrnovala přírodní vědy, jazyky a literaturu. Ve věku 17 let mluvil Alfred Nobel plynule švédsky, rusky, francouzsky, anglicky a německy. Jeho prvořadými zájmy byla angličtina a anglická literatura, stejně tak i chemie a fyzika. Alfredovu otci, který chtěl, aby jeho synové později také pracovali v jeho podniku, se nelíbil Alfredův zájem o poezii a pokládal svého syna za uzavřeného do sebe. Za účelem rozšíření Alfredových obzorů ho otec poslal do ciziny, aby se dále vzdělával v oblasti chemického inženýrství. Během dvou let navštívil Alfred Švédsko, Německo, Francii a Spojené státy. V Paříži, která se mu líbila nejvíc, pracoval v laboratoři známého chemika, profesora T.J. Pelouzea (T.J. Peloze). Tam potkal mladého italského chemika Ascania Sorbera (Ascanio Sobrero), který tři roky předtím vynalezl vysoce výbušnou kapalinu - nitroglycerin. Nitroglycerin se vyráběl nitrací glycerinu kyselinou dusičnou a sírovou. Byl ale považován za příliš nebezpečný, než aby mohl mít nějaké praktické využití. Ačkoli jeho síla vysoce převyšovala sílu střelného prachu, mohl explodovat za nepředvídatelných okolností. Alfred Nobel se začal o nitroglycerin velmi zajímat a hledal způsob, jak umožnit jeho využití v praxi. Uvědomil si, že musí být vyřešeny hlavně problémy bezpečnosti a kontrolované detonace nitroglycerinu. Ve Spojených státech navštívil Johna Ericssona (John Ericsson), švédsko-amerického inženýra, který vyvinul lodní šroub. V roce 1852 byl Alfred Nobel požádán o návrat a práci v rodinném podniku, který zaznamenával velký rozmach díky dodávkám výrobků do ruské armády. Spolu se svým otcem provedl Alfred pokusy se snahou vyvinout komerčně a technicky využitelný nitroglycerin. Když skončila válka a podmínky se změnily, byl Immanuel opět přiveden ke krachu. Opustil se dvěma ze svých synů, Alfredem a Emilem, St. Petěrburk a vrátili se zpět do Stockholmu. Jeho další dva synové, Robert a Ludvig, zůstali v St. Petěrburku. S obtížemi zvládli záchranu rodinného podniku a přeorientovali se na rozvoj ropného průmyslu v jižní části ruské říše. Byli velmi úspěšní a stali se z nich jedni z nejmajetnějších lidí své doby.

  Po návratu do Švédska v roce 1863 se Alfred Nobel soustředil na vývoj nitroglycerinu jako trhaviny. Četné exploze včetně té, ve které byl v roce 1864 zabit jeho bratr Emil a několik dalších lidí, přesvědčily úřady, že výroba nitroglycerinu byla neobyčejně nebezpečná. Všechny pokusy s nitroglycerinem na území města Stockholmu byly zakázány a Alfred Nobel musel své experimenty přesunout na loď, kotvící na jezeře Mälaren. Alfreda to neodradilo a v roce 1864 mu bylo umožněno začít vyrábět nitroglycerin ve velkém. Experimentoval s mnoha různými přísadami, aby učinil manipulaci s nitroglycerinem bezpečnější. Brzy zjistil, že smísení nitroglycerinu s hlinkou promění kapalinu ve tvarovatelnou hmotu, ze které je možné vytvořit tyče, velikostí a tvarem způsobilé k vložení do navrtaných děr. V roce 1867 patentoval tento materiál pod názvem dynamit. Aby mohl přivést kusy dynamitu k detonaci, vynalezl také rozbušku, která mohla být odpálena pomocí zápalné šňůry. Tyto vynálezy byly uskutečněny právě v době, kdy se začala používat sbíječka a diamantový hrot. To obrovsky snížilo náklady na trhání skal, vrtání tunelů, hloubení kanálů a další odvětví stavebních prací. Obchod s dynamitem a rozbuškami rapidně rostl a Nobel se ukázal být také dobrým podnikatelem a obchodníkem. V roce 1865 vyvážela jeho továrna v Krümmelu u Hamburgu v Německu nitroglycerinové trhaviny do dalších zemí v Evropě, Americe a Austrálii. Během dalších let založil Alfred Nobel továrny a laboratoře na 90 různých místech ve více než 20 zemích světa. Ačkoliv žil v Paříži, většinu svého života cestoval. Victor Hugo ho jednou popsal jako „Nejbohatšího evropského tuláka“. Když zrovna necestoval nebo nebyl zaměstnán obchodem, intenzivně pracoval v různých laboratořích, nejprve ve Stockholmu, později ve městech Hamburg (Německo), Ardeer (Skotsko), Paříž a Sevran (Francie), Karlskoga (Švédsko) a San Remo (Itálie). Soustředil se na rozvoj technologie výbušnin, ale také na ostatní chemické vynálezy, např. syntetická pryž a kůže, umělé hedvábí apod. V roce 1896, kdy zemřel, vlastnil 355 patentů.

  Intenzivní práce a cestování mu nedávaly příliš mnoho prostoru pro soukromý život. Ve věku 43 let se cítil jako stařec. V novinách podal inzerát: „Zámožný, vysoce vzdělaný starší muž hledá dámu zralého věku, znalou jazyků jako sekretářku a pomocnici v domácnosti“. Nejkvalifikovanější uchazečkou se zdála být rakouská žena, Counthess Bertha Kinsky. Po velmi krátkém čase, který pracovala pro Nobela se rozhodla vrátit zpět do Rakouska a vdát se za muže jménem Count Arthur von Suttner. Přesto zůstali Alfred Nobel a Bertha von Suttner přáteli a nepřestali si psát dopisy po desetiletí. Následující roky se Bertha stavěla stále kritičtěji ke zbrojní horečce. Napsala známou knihu „Složte zbraně“ (Lay Down Your Arms) a stala se přední postavou mírového hnutí. To bezpochyby ovlivnilo Alfreda Nobela i při psaní jeho závěti, ve které pamatuje i na cenu pro lidi, kteří podporovali mír. Několik let po smrti Alfreda Nobela se rozhodl Norský parlament, že Nobelovu cenu za mír v roce 1905 získá právě Bertha von Suttner. 

  Nobelova velikost tkví v jeho schopnosti zkombinovat pronikavé myšlení vědce a vynálezce s prozíravou dynamičností průmyslníka. Nobel byl velmi zaujat společenskými a mírovými problémy a zastával na svou dobu radikální názory. Velmi se zajímal o literaturu, psal svou vlastní poezii a dramatickou tvorbu. Nobelova cena se stala splněním a rozšířením jeho životních cílů.

Mnoho společností založených Alfredem Nobelem stále hraje důležitou roli ve světové ekonomice, například Imperial Chemical Industries (ICI) - Velká Británie, Société Centrale de Dynamite - Francie a Dyno Industries v Norsku. Před koncem svého života získal společnost AB Bofors ve městě Karlskoga, ve kterém se stalo Björkbornské panství jeho švédským domovem. Alfred Nobel zemřel v San Remu v Itálii 10. prosince 1896. Když byla otevřena jeho závěť, bylo velkým překvapením, že jeho jmění bude použito na ceny za fyziku, chemii, fyziologii a medicínu, literaturu a mír. Vykonavatelé závěti byli dva mladí inženýři, Ragnar Sohlman a Rudolf Lilljequist. Dali se do zakládání Nobelovy nadace jako organizace, která má dbát na hospodaření s finančními prostředky poskytnuté Nobelem na tento účele, a řízení institucí udělujících ceny. To se neobešlo bez potíží, závěť byla popírána příbuznými a zpochybňována úřady v mnoha zemích.

Nahoru

 Význam obrázků se zobrazí po umístění kurzoru na příslušný obrázek.

Přeloženo z materiálů na stránkách www.nobel.se. 

Pozn.: Kvůli obtížnému skloňování cizích jmen jsou některá uvedena v závorkách v 1. pádě. 

[ Život a práce ] [ Život a filozofie ] [ Závěť ] [ Celá závěť ] [ Zdraví a zájem o medicínu ]

Optimální rozlišení - 1024x768, minimálně 800x600.

© Michal Bachman, 2002-2004

Veškeré ohlasy prosím sem.